Napojení

cisla2

Je to už hodně let zpátky, tehdy jsem byla ještě dost malá holka. V té době jsem u sebe vnímala různé vjemy, ale nebyla jsem schopná je v té době, ještě v plné míře rozklíčovat. Bylo mi něco kolem 10 let. Můj tatínek měl takovou malou zálibu a každý týden sázel pravidelně sportku. Nepamatuji si, že by někdy vynechal. Občas i něco vyhrál, ale myslím, že mu to nikdy nepokrylo to, co do toho vložil. Nebylo by na tom nic divného, kdyby se jednoho dne nestalo něco velmi zvláštního. A tehdy se můj život změnil.

Tenkrát se chodilo sázet snad ve čtvrtek a v neděli běžely v televizi výsledky. Sobotní noc byla velmi zajímavá. Zdál se mi zvláštní sen. Ovšem nebyl to pouhý sen, ale spíše vize. V neděli ráno jsem se probudila a věděla jsem! Cítila jsem v každé buňce svého těla, že se odehrálo něco jinak. Zdálo se mi, že ráno ve sportce padnou čísla a 5 nebo 6 jsem si jich zapamatovala. Tento vjem jsem sdílela s mým tatínkem. A on, jakožto opravdový „hráč“ si s radostí čísla zaznamenal a čekal než nastane jeho oblíbená chvíle. Hodina „H“.

Asi už tušíte, co se dělo dál. Začala postupně padat mnou nadiktovaná čísla, jedno po druhém. Když padlo první…to byla přeci náhoda…tatínek se zasmál. Padlo druhé, to byl ještě stále v pohodě. Když ovšem padlo třetí číslo, začal být dost nejistým a vnímal už toto, co se dělo,  jako nějaký zázrak. Vzrušeně pokřikoval na celou místnost „koukni na to, padla tři čísla za sebou!“…“ona to trefila! ona to trefila!“ Vzrušeně na mě mrkal a měl evidentně radost. Pak ovšem padlo další a to čtvrté číslo. To už si začal přejíždět rukou nervózně po hlavě v naději, že další číslo snad už dnes nepadne. Bohužel padlo i páté číslo. Už nevím, zda padlo i šesté jen vím, že by vyhrál druhou výhru. Byl to pro něj doslova šok! Jenže jí nevyhrál, protože nestihl nikam dojít a ta čísla na poslední chvíli vsadit. V neděli bylo totiž, v té době, všude zavřeno. Seděl v šoku před televizí a pořád si ty čísla nevěřícně kontroloval, jakoby čekal, že se něco změní. Stále opakoval: „Vyhráli bychom druhou, druhou! Podívej se na to!“ Už na mě nemrkal, ale tak prapodivně mě pozoroval. V jeho očích se zrcadlily otazníky. Co to jako má být?? Určitě si myslel, že to je nějaký vesmírný podvod.
Já jsem jen stála a tak nějak z dálky to vše tak trochu duchem nepřítomně pozorovala. V hlavě mi blesklo, že to je ještě dobrý, protože netuší, že to mohla být první a ne druhá. A to jen proto, že jsem v tom snu nestihla zachytit jasně to poslední číslo.

To co následovalo několik dalších let, si asi málokdo umí představit. Byl to doslova sázecí teror. Začala jsem naprosto nesnášet čtvrtky. Tohle období vyptávání se na čísla, které zajisté v neděli padnou, mu vydrželo neskutečných 5 let! Nevzdával to! Co kdyby přeci jen, jsem si to chtěla zopakovat. Jenže já jsem nechtěla. Něco tak povrchního jako finanční výhra a její dopady, šly opravdu mimo mě a můj vnitřní svět. Byl tak vytrvalý, že dokud jsem mu neřekla nějakých 6 čísel, nebyla jsem propuštěna. Když dostal svých šest čísel, spokojeně odcházel a láskyplně odnášel tato svá určitě výherní čísla, aby si je pečlivě zapsal to tiketu. Co ovšem netušil bylo, že jsem je nadiktovala naprosto nezapojená, a že to prostě takto nefunguje a tudíž ani z toho nemůže prostě nic být.

Stále by na tom nebylo ještě nic divného, i to se dá lehce zracionalizovat. Prostě náhoda, stalo se. Jenže tyto a podobné události, se mi v mém životě stávaly více než častěji. Pokud se kdykoliv probudím s tímto pocitem, tak vím, že cokoliv mi přišlo v té době na mysl se prostě stane.  A taky se vždy tak stalo.

Až za pár let jsem pochopila, že to co se událo onu výherní noc, byl vlastně pro mě jen vzkaz a dar od vesmíru. Vhled, jak pracovat se svojí intuicí, s mým darem napojení. Čísla nebyla určená mému tatínkovi, ale mně! Jak jednoduché, když už to člověk pochopí. Byla to jen malá ukázka, abych pochopila a začala s tímto kanálem napojení fungovat i na vědomé úrovni. Nenechávat si to jen přicházet, ale naučit se s tím také pracovat.

Když jsem se po letech na ta čísla podívala, došlo k další události,  uvědomila jsem si, že i po tolika letech je vidím živě před očima. Můj muž občas z legrace řekne:“ No jo, jednou to umí každý, ale trefit to podruhé, to už je to teprve umění…!“ Ještěže vím, že to nemyslí vážně!

Nedávno jsem si ta čísla napsala z nějaké pohnutky mé mysli křídou na tabulku, když jsem vařila večeři. Ne, že bych chtěla sázet, vůbec ne! Spíš to byla taková nostalgická vzpomínka na ten přelomový okamžik v mém životě, kdy se to tak nějak ve mně vše spustilo. No a doslova jsem na ně zůstala zírat. Každé to číslo, bylo číslem, které doslova změnilo ze dne na den můj osud. Byly to čísla mých životních změn! Byla to má výhra v loterii! To já jsem vyhrála!!! Jak neuvěřitelné! Celou tu dobu jsem to měla před očima. Jak už to tak bývá, vše důležité máme vždy před očima, jen to prostě nevidíme, protože se na to neumíme správně podívat a pochopit to. Stačilo se na to jen podívat jinak. Prozradím vám, že mě ještě dva důležité body a pomyslné mezníky v mém životě čekají. Poprvé vím dopředu, kdy se to stane. Poprvé to mohu očekávat. Všechny ty události byly úžasné, pozitivní a neopakovatelné. Jedním takovým mezníkem a bodem procházím právě i teď. Nesnažte se dopočítat, o které číslo jde! S jedním číslem to stejně žádná sláva nebude…

Sdílej:Share on Facebook